Historie majetkové držby do pozemkové reformy

Počátky osídlení zdejší krajiny spadají do 8. a 9. století, jednalo se hlavně o rýžování zlata na Volyňce a Blanici v přístupnějších částech Šumavského podhůří. V první zmínce lesy při západní straně Boubínského sedla náležely k Volyňskému újezdu – královský majetek. V X. století byly lesy propůjčeny kapitule pražského kostela Sv. Víta, která měla v Horní Vltavici smolárnu. Ve 12. století přichází do kraje řád Benediktinů z Winberga nad Řeznem a kraj kolonizuje (Klášterec – 1174). Kolonizace mnichů skončila zástavou hradu Vinberka s příslušenstvím pánům z Janovic – 13. Století. Potomci pánů z Janovic pak založili ještě hrad Hus se stejnojmenným panstvím. Největším majetkem se stalo panství Vimperské (dnešní hlavní část LZ), jeho držba se odvíjela následovně:

• nástupci pánů z Janovic byli Kaplířové ze Sulevic – r. 1395
• od r. 1494 – Petr Malovec – (jeho majetek konfiskován r. 1547)
• 1552 zastavil panství a později daroval Jáchymovi z Hradce císař Ferdinand
• 1554 Jáchym z Hradce prodal panství Vilému z Rožmberka
• 1565 Vilém postoupil Vimperk Petru Vokovi
• 1601 Petr Vok prodal panství Volfu Novohradskému z Kolovrat
• 1630 kupují vimperské panství Eggenbergové
• 1719 jej zdědili Schwarzenbergové a ti jej drželi až do první pozemkové reformy
• před 1. světovou válkou činila výměra vimperského panství 21 504 ha

Majetkové změny do 50. let dvacátého století

Do roku 1929 patřila většina lesního majetku na Vimpersku knížecímu rodu Schwarzenbergů, sousední větší majetek byl velkostatek Zdíkov patřící Thun-Hohensteinům. Další menší majetky byly statky Lčovice, Bohumilice, dále pak lesy starousedlíků a selské lesy. Při první pozemkové reformě dochází k přebírání Schwarzenberského majetku. Ta byla ukončena roku 1930. Velkostatek Zdíkov přešel postupně do majetku státu přes akciovou společnost pro využití dřeva (r. 1921 jej a.s. získala od rodu Thun – Hohenstein).

Rozložení větších celků po roce 1930

• Správa státních lesů Vimperk cca 12 tis. ha
• Velkostatek Vimperk-Schwarzenberg cca 12 tis. ha
• Akciová společnost pro využití dřeva (velkostatek Zdíkov) cca 5 tis. ha Polesí státních lesů ve Vimperku od 1.3.1930: Borová Lada, Strážný, Knížecí Pláně, Mlynařovice, Radvanovice, Včelná pod Boubínem, Zátoň.

Státní lesy ve Vimperku se postupně rozrůstaly, v roce 1936 měly 9 polesí s rozlohou 13 935 ha. Od 1. ledna 1938 došlo k rozdělení na dvě správy, SSL Boubín (Včelná, Mlynařovice, Zátoň, Chlustov, Kunžvart) a SSL Zdíkov (Zdíkov, Nové Hutě, Kvilda, Bučina, Ferchenheid), obě sídlily ve Vimperku a skončily zabráním Sudet 1. října 1938.

Správa státních lesů za okupace (1.10.1938 – 24.3.1939) Forstamt I – (SSL Boubín), Forstamt II – (SSL Zdíkov). A následovně pak od 25.3.1938 až do května 1945 – Forstamt Winterberg – West, Forstamt Winterberg – Süd, Forstamt Winterberg – Ost.

Státní lesy se po válce (1945 – 1948) vrátily ke struktuře z roku 1938, rozloha se zvětšuje díky konfiskaci lesů Němcům. V roce 1946 to byly SSL Boubín – 11 011 ha a SSL Zdíkov – 9 429 ha. SSL Zdíkov byla v roce 1947 přejmenována na SSL Prameny Vltavy. Zbylý Schwarzenberský majetek (po první pozemkové reformě) byl za války zabaven Němci – nucená správa, po válce národní správa. Dle zákona 143/47 Sb. došlo k předání majetku do vlastnictví Země české. Od 1. ledna 1950 přešel pak pod státní lesy. Jednalo se o revíry Račí, Kubova Huť, Lipka, Kamenná Lhota.

První zárodky cíleného hospodaření

• 1690 – knížecí nařízení o vyznačování těžeb, výběrná seč
• začátek 18. století – třetí vlna kolonizace, škody dobytkem
• 1722 – nové lesní řády, které měly zabránit zhoršujícímu se stavu lesů
• 1762 – 1808 zaměřeny a popsány lesní porosty, stanoveny těžby a způsoby obnovy, snaha vrátit původní dřevinnou skladbu (větší zastoupení listnáčů)
• 1783 první zprávy o umělém zalesnění – doplnění přirozeného zmlazení síjí (výkazy o zalesnění)
• 1844 reskript o rozšíření listnáčů (zakládání semeništ)
• škodliví činitelé – roky 1868 – 1878 jsou decenium polomů a následné kůrovcové kalamity, na Vimperském panství se tomto období pohybovala těžba v řádech stovek tisíců m3 a zalesnění v řádech stovek hektarů

Lesní hospodaření

Mýcení lesů v rámci první kolonizace z důvodu získávání zemědělské půdy, lesy měly funkci lovišť. Od 15. století byly zřizovány sklářské hutě, les byl zdrojem palivového dříví pro sklárny (druhá vlna kolonizace), Zíkova Huť, Huť u Lipky, u Klášterce, pod Boubínem: Objevuje se pokus o první oboru – Vilém z Rožmberka, pol. 16. století. Roku 1687 jsou potvrzena privilegia sklářů od úředníka Jana Karla Gubeho, po němž je pojmenována Kubova Huť. Způsob hospodaření byl kořistnický – vymycování a vypalování lesů pro získání zemědělské půdy, těžba hlavně bukového dřeva pro sklárny v jejich okolí, těžba paliva a stavebního dříví pro osadníky (města). Privilegia usedlíků jsou zárodkem městských a obecních lesů.

Éra lesních závodů státních lesů

Začátkem 50. let vznikla ředitelství lesních závodů. ŘLZ Boubín 10 270 ha (polesí Včelná, Mlynářovice, Zátoň, Lčovice, Rohanov, Klenovice), ŘLZ Vimperk – Zámek 11 864 ha (polesí Kramata, Lipka, Kubova Huť, Chlustov, České Žleby) ŘLZ Prameny Vltavy 13 116 ha (polesí Zdíkov, Nové Hutě, Bříza, Kvilda, Bučina, Knížecí Pláně, Strážný). V roce 1952 (až 1955) došlo k přechodnému rozdělení lesů na 2 odvětví. Probíhal pokus oddělit pěstební a těžební činnost. Vznikly 3 jednotky – Správa lesního hospodářství Boubín 30 597 ha, Správa lesního hospodářství Prameny Vltavy 23 169 ha – obě pro pěstební činnost a Šumavský lesní průmysl 56 000 ha pro těžební činnost. V roce 1956 se pak státní lesy vrací k předchozí organizaci práce a vzniká lesní závod Boubín (rozloha 15 061 ha), lesní závod Prameny Vltavy (rozloha 17 997 ha) a lesní závod Prachatice (rozloha 21 967 ha). Od 1. ledna 1960 se vyčlenilo školní polesí LMŠ ve Vimperku od LZ Prameny Vltavy. Výměra školního polesí činila 1 213 ha. K 1. lednu 1971 je zrušen LZ Boubín a rozdělen mezi LZ Prachatice a LZ Vimperk. LZ Vimperk (Prameny Vltavy) převzal 6 428 ha a LZ Prachatice převzal 8 732 ha. V devadesátých letech pak dochází k navracení majetku obcím i jednotlivcům, snižují se rozlohy LZ a v roce 1992 pak dochází k začlenění obou LZ do struktury LČR s. p. (k 1.1.1992 – LZ Vimperk a 1.10.1992 – LZ Prachatice).

Pod správou LČR s. p.

Poslední velkou majetkovou změnou bylo vyčlenění lesních správ do NP Šumava k 1.7.1993 – Strážný, Borová Lada, Kvilda, České Žleby. Dnem 1.1.1998 došlo k opětovnému sloučení LZ Prachatice a LZ Vimperk. Vznikl nový LZ Boubín se sídlem ve Vimperku. Nový lesní závod měl při sloučení 24 600 ha lesní půdy a na výměře 6 450 ha vykonával funkci OLH pro obce a drobné vlastníky lesů.

V současnosti činí výměra lesní půdy 23 400 ha a funkce OLH je vykonávána na výměře 3 680 ha. Stávající decenální etát činí 1 581 700 m³. Roční úkoly zajišťuje LZ Boubín z 90% vlastními prostředky a z 10% soukromým sektorem.

V noci z 18.1. na 19.1.2007 postihl nejen oblast LZ Boubín orkán Kyrill. Větrnou kalamitu se povedlo především díky doposud nejrozsáhlejšímu nasazení harvestorové technologie zpracovat do 30.6.2007. Celkovým množstvím 345 282 m³ zpracovaného dříví byl dvojnásobně naplněn roční bilancovaný etát LZ Boubín. Kyrillem vznikla holina ze živelných pohrom v celkové výši 169,35 ha. Nejvíce byla zasažena polesí Zátoň, Kubova Huť a Zdíkov.

LZ Boubín se významně podílel svou technikou a svými zaměstnanci i na zpracování větrných kalamit na jiných lesních správách v rámci LČR (Třeboň, Jindřichův Hradec a Nasavrky).